Nejstarší dochovaná fotografie A-týmu SK Vsetín z roku 1939. Zleva: Stařík, M. Eliášek, Svoboda, Pařil, Kumbár, Vybíral, Galia, Geryk, Krejčí. Klečí: Cajsberger. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Úsvit vsetínských hokejových dějin se datuje již ke konci 19. století. Lední hokej, který se tehdy ze své kanadské kolébky rychle šířil do Evropy, neminul ani Valašsko a postupně mezi vsetínskými kopci zapouštěl silné kořeny. Z roku 1885 se dochovala zpráva o „klouzání na ledě“ v Panské zahradě, v období první republiky už členové vsetínského Sokola měřili síly s jinými městy v přátelských i soutěžních utkáních. Hokej již měl svoji ligovou soutěž a není divu, že v údolí řeky Bečvy sílily snahy o založení samostatného klubu. Sen se stal skutečností až v šedivých dnech německé okupace. Ve čtvrtek 12. října 1939 vznikl hokejový odbor SK Vsetín a jeho členové podali přihlášku do Slezské župy hockeyové. Hokejisté kolem hrajícího trenéra Josefa Ryžova se na sezonu připravovali v tělocvičně vsetínského gymnázia celý podzim a zimu, aby své historicky první utkání sehráli na Silvestra. Na kluzišti v Tyršově ulici porazili v neděli 31. prosince 1939 Valašské Meziříčí 2:1. Premiérový mistrovský gól vstřelil Alois Galia. Vsetínští v zápase oblékli fotbalové dresy zelené barvy s bílým límečkem.

Momentka z exhibičního utkání SK Vsetín proti přednímu tuzemskému celku I. ČLTK Praha. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Kluziště v Tyršově ulici disponovalo pouze přírodním ledem. Když mrzlo, měli hokejisté „vyhráno“. Pokud ale přišla slabá zima, stihli jen několik zápasů za sezonu. V té úplně první - 1939/1940 - odehráli hokejisté SK Vsetín všechny tři soutěžní duely. Ačkoliv ve světě zuřila válka, vsetínští sportovci dělali pro hokej maximum. Na Tyršovu ulici dokonce v rámci propagace ledního hokeje dorazil k exhibičnímu utkáním slavný tým I. ČLTK Praha, který o rok později vyhrál nejvyšší protektorátní ligovou soutěž. Hokejisté z hlavního města ve Vsetíně 6. ledna 1940 zvítězili 7:3 a 6:1. O dvanáct dní později zavítal na stejné místo celek SK Baťa Zlín. V historicky prvním derby těchto dvou soupeřů se zrodila remíza 5:5. V únoru, na konci premiérové sezony, uspořádali hokejisté jednodenní turnaj O křišťálový pohár valašských měst. Ten se stal kořistí Hranic, Vsetín skončil druhý.

Hokejisté Vsetína a slavného LTC Praha na kluzišti v Tyršově ulici. Zcela vpravo s ručníkem kolem krku Vladimír Zábrodský. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

V sezoně 1940/1941 vyhráli vsetínští hokejisté svůj valašský okrsek župní soutěže a v následujícím ročníku startovali ve zvláštní třídě Slezské hokejové župy. Tam se jim ale v konkurenci dvou celků z Ostravy a silných Hranic příliš nedařilo a skončili na posledním čtvrtém místě. Klub se však nadále snažil dělat maximum pro své fanoušky, kterých stále přibývalo. Na 23. ledna 1942 pozval na Tyršovu ulici legendární tým LTC Praha, jehož hráči tvořili jádro československé reprezentace a který tehdy platil za možná nejlepší celek Evropy. Událost srovnatelná snad jen s tím, kdyby dnes na Valašsko přijel Pittsburgh či ruská sborná. Ikonické postavy československého hokeje Josef Maleček nebo Vladimír Zábrodský ukázaly svoji třídu a v exhibičním utkání zvítězily vysoko 22:2. Branky Vsetína vstřelili Krejčí a Miroslav Eliášek. Na utkání si našlo cestu 2000 fanoušků.  

Kluziště na Tyršově ulici dostalo před sezonou 1950/1951 nové hrazení. Byl u toho i předseda oddílu Hugo Mifka (vlevo). Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Ačkoliv protektorátem zdevastovaná ekonomika rozvoji sportovního hnutí příliš nepřála, bylo to právě poválečné období, které podpořilo vzestup vsetínského hokeje. Tyršova ulice se stala opravdovým centrem pro všechny, kdo rádi bruslili, měli rádi hokej nebo jej aktivně hráli. Přes zimní období se do prostoru fotbalového hřiště vešlo hned několik kluzišť. Před dřevěnou tribunou bývalo hlavní kluziště s mantinely se zakulacenými rohy, kde hokejisté hráli důležité zápasy. Mládežnické celky trénovaly a často i hrály u fotbalové branky směrem k tenisovým kurtům s nižšími mantinely. Největší zaledněná plocha se rozprostírala u východu z fotbalových kabin, zabírala prostor mezi oběma hřišti až po stupně pro diváky směrem k pavlačovým domům. Ta byla bez mantinelů, protože ji masově využívala bruslící veřejnost. Vsetínští hokejisté v tomto období střídali soutěže i názvy klubu. V roce 1950 se do něj poprvé dostalo jméno patronátního podniku Zbrojovky, které s sebou na dalších více než čtyřicet let přineslo klubové barvy červenou, bílou a modrou. V exhibičním utkání pak Valaši přivítali účastníka nejvyšší soutěže z Králova Pole, který dal československému hokeji hráče jako Vlastimil Bubník, Ladislav Olejník či František Vaněk. Zbrojovka zvítězila 6:5, kanonýr Jaroslav Sousedík se blýskl hattrickem a dokonce dostal nabídku na působení v moravské metropoli. 

Dorostenci Vsetína na regionálním turnaji krajských výběru ve Zlíně. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Vsetínský klub se v 50. letech vrhnul na práci s mládeží. Juniorka tehdy ještě neexistovala, nejvyšší mládežnické kategorie byly rozděleny na mladší a starší dorost. V neděli 16. února 1958 se píle klubu poprvé sečetla: mladší i starší dorostenci Vsetína vybojovali titul krajského přeborníka! Celkově v sezonách 1954/1955 až 1959/1960 hráli Valaši vždy finále dorosteneckých soutěží a hned pětkrát se jim podařilo zvítězit. Šlo o tuhé boje, vždyť například finále v roce 1960 došlo k rozuzlení až ve třetím prodloužení. Soupeř z Hodonína tehdy vyhrál těsně 6:5 a jednu z branek vstřelil jeden z nejlepších hráčů československé historie Václav Nedomanský, jenž později získal zlato na mistrovství světa a zářil v dresech Detroitu, St. Louis či New York Rangers.

Momentka z utkání Vsetína proti Havířovu na nekrytém Lapači. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Stěhování po pětadvaceti letech. Tak nějak by mohl znít novinový titulek z léta 1964, kdy vsetínští hokejisté opustili Tyršovu ulici, aby se usadili na kluzišti v ulici Na Lapači. Jejich nový domov byl slavnostně otevřen prosincovým utkáním Zbrojovky s chorvatským Medveščakem Záhřeb, který domácí vyhráli 5:3 a kterému přihlížela tisícovka diváků. V průběhu dalších měsíců ke stadionu přibyla strojovna a s ní i umělý led. Stadion na Lapači s umělým ledem byl slavnostně uveden do provozu přátelským utkáním Vsetína s předním týmem nejvyšší soutěže Duklou Jihlava (1:15) v lednu 1967. Na zápas si našlo cestu 3000 nadšených fanoušků. Ve stejném roce Vsetín hostil první mezistátní zápas, Československo si na Lapači pod širým nebem v generálce na mistrovství světa poradilo s Japonskem 17:0.

Radost vsetínských hokejistů. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Vsetínský klub se od svého založení v roce 1939 pohyboval v regionálních soutěžích. Od 50. let se ale Valachům vyplácela mravenčí práce s mládeží, s umělým ledem pak na Lapač začala proudit hokejová kvalita zpoza kopce Sirákova. Výsledkem byl postup z krajského přeboru do druhé nejvyšší soutěže (tyto ligy na sebe skutečně navazovaly) v sezoně 1968/1969. Zbrojovka tak následující čtyři roky měřila síly s týmy jako Ingstav Brno, Třinec nebo Olomouc v I. ČNHL. V ročníku 1972/1973 se dokonce potkala se Zlínem, tehdejším Gottwaldovem, který zrovna sestoupil z nejvyšší soutěže. V této sezoně ovšem Valaši skončili na 12. místě tabulky a doplatili na reorganizaci soutěží – polovina mužstev putovala do nově vzniklé II. NHL. Na pomezí třetí nejvyšší soutěže a krajského přeboru se pak vlivem dalších reorganizací systému soutěží pohybovali až do 80. let.   

Kompletní obrana dorosteneckého výběru Vsetína, který v roce 1976 postoupil do nejvyšší soutěže. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Sezona 1975/1976 se zapsala zlatým písmem do historie mládežnického hokeje na Valašsku. Dorostenci Zbrojovky postoupili během dvou let z krajského přeboru až do 1. ligy, což znamenalo jediné: ve Vsetíně se bude poprvé v dějinách hrát nejvyšší hokejová soutěž! Postup vybojovala následující sestava: Novák, Zlámal – M. Petřivalský, Nadymáček, Jašek, Maršalík, Fojtášek, Mikulík – J. Kořistka, Plachtovič, L. Gerla, Dančák, Husička, Valchář, S. Kovář, M. Kořistka, Vichtora, Mišurec. Nejvíce branek nastříleli Husička (24), Plachtovič (23), J. Kořistka (22), Valchář, (16), Gerla (10), Dančák (9) a Jašek (7). Dorostenci v následující sezoně absolvovali rovných 40 soutěžních utkání. V nejvyšší soutěži, kterou hráli jednu sezonu, se potkávali s hokejisty, jakými byli pozdější reprezentanti či extraligoví hráči Jaromír Šindel, Ladislav Svozil, Ernest Bokroš či Antonín Plánovský.

Závěrečná fáze zastřešení Zimního stadionu Na Lapači. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Úspěch přijde, když jsou pro něj podmínky. Důležitý milník na cestě vsetínského hokeje směrem vzhůru bylo neoddiskutovatelně zastřešení Lapače, které se uskutečnilo v letech 1979 až 1982. V podstatě za provozu se kolem ledové plochy budovaly základy, nosné pilíře a ocelové konstrukce. Pokud nešlo jinak, uchýlili se hokejisté do azylu stadionu tehdejšího Gottwaldova. Zastřešení Lapače, stejně jako stavba samotného kluziště v 60. letech, probíhalo za aktivní účasti vsetínské veřejnosti v rámci tzv. „akce Z“. Obyvatelé valašského města na Lapači odpracovali celkově několik desítek tisíc brigádnických hodin. Ikonická střecha stadionu sedlovitého tvaru byla dokončena v roce 1982, dostavba finalizovala o tři roky později, definitivně hotovo bylo v prosinci 1986. Prvním mistrovským utkáním na zastřešeném stadionu byl duel Vsetína s Orlovou 31. října 1982 a Valaši jej vyhráli vysoko 10:4. Zimní stadion Na Lapači je od roku 2009 v majetku města, od roku 2016 probíhá jeho postupná rekonstrukce. Kapacita stadionu činí 5400 míst, z toho 1700 na sezení a 3700 na stání.

Radost vsetínských hokejistů po postupu do II. NHL. Stojí zleva: Minařík, trenér Kroupa, trenér Ekrt, Kappel, J. Vodák, Valchář, kustod Kovařík, P. Kovář, A. Veselý, Propš, Tabara, Štefl, Plachtovič, Kašpar, Kubo, Gáj, předseda Vrána, člen výboru Janošek. Klečí zleva: Stuchlík, J. Zubíček, Maršalík, Roštyak, Pecivál, Husička, M. Ševčík, J. Augusta, Nadymáček. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

V předchozích letech jim postup do vyšší soutěže unikal, tentokrát to vyšlo. Svěřenci trenérů Pavla Ekrta a Ludvíka Kroupy v sezoně 1986/1987 ovládli severomoravský krajský přebor o devět bodů před dotírajícím Šumperkem a čekala je kvalifikace o II. NHL, tedy třetí nejvyšší soutěž. V cestě stála Třebíč, která opanovala zase přebor jižní Moravy. V březnu 1987 zachvátila Vsetín hokejová horečka takových rozměrů, jaké do té doby neměly obdoby. Na první utkání na Vysočinu vyrazily z města snad všechny autobusy v alespoň trochu pojízdném stavu naplněné fanoušky. Ti hnali své hrdiny za úspěchem a byť Zbrojovka první utkání ztratila 4:5, držela otěže dějin ve svých rukou. Ve dvojzápase totiž rozhodovalo skóre a odveta se hrála na Lapači. V té Valaši neztratili nervy a pohlídali si vítězství 5:2, které znamenalo konečné skóre 9:7 pro Vsetín. Vypukly velkolepé oslavy a valašské městečko se v hokejové hierarchii posunulo zase o stupeň výš. 

Reprezentační celek Československa před úvodním duelem turnaje proti Norsku. Mladí Čechoslováci ovládli zápas 11:1. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Že se takový Teemu Selänne nikdy neproháněl po ledě vsetínského Lapače? Chyba lávky! Valašská metropole spolu s Olomoucí, Přerovem a Frýdkem-Místkem hostila na jaře 1988 mistrovství Evropy juniorů do 18 let. Ve Vsetíně fanoušci viděli hned šest duelů včetně nadstavbové skupiny a zápasů o záchranu. V dresu Československa, které celý šampionát vyhrálo, zářili například Roman Turek, Jiří Vykoukal nebo Robert Reichel. Sovětský svaz reprezentovaly vycházející hvězdy Pavel Bure či Sergej Zubov a finský tým právě legendární Selänne, jenž měl v té době už bronz z olympijských her a na tomto turnaji s 16 body za 7 gólů a 9 asistencí ovládl kanadské bodování. Ti všichni se představili i divákům na Lapači, kteří se postarali o tradičně vynikající atmosféru.

Momentka z utkání Vsetína s Přerovem v postupové sezoně 1990/1991. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Pouhé čtyři sezony odehráli Valaši ve II. NHL, než zaveleli k postupu výš. Ročník 1990/1991 v čerstvě nových politických poměrech se jim povedl znamenitě. Základní část zakončili na prvním místě a postoupili do semifinálové skupiny. Tam se kromě „starých známých“ Havířova, Frýdku-Místku a Třebíče, která už také hrála třetí nejvyšší soutěž, střetli s dnes již neexistujícími Uhelnými sklady a Dopravním podnikem Praha. Formu si drželi stále excelentní, navíc se mohli spolehnout na jistého Ivo Pešata v brance a střelce Jiřího Korčáka, jenž v celé sezoně nasázel 19 gólů. Výběr trenérů Jana Trnky a Jiřího Vodáka si držel konstantní formu a skupinu opanoval bez jediné porážky. Vítězný finálový souboj s Milevskem (5:3 a 14:4), které se na vrchol prodralo z paralelní skupiny, byl už jen pomyslnou třešničkou na dortu šampionů. Do I. ČNHL, tedy druhé nejvyšší soutěže, postoupili oba soupeři. Vsetínský hokej se během čtyř let posunul z krajského přeboru na jediné patro pod elitou. Poprvé od roku 1973.

Vsetínští hokejisté slaví postup mezi tuzemskou hokejovou smetánku. Foto: (c) Týdeník Jalovec.

Čerstvě nabytá svoboda a tvořící se tržní ekonomika přinášely na začátku 90. let nové možnosti, výzvy, ale také hrozby a nejistoty. Vše se pochopitelně týkalo i ledního hokeje. Patronátní podniky, které v předchozím režimu prosperovaly, hledaly způsob, jak se v nových pořádcích zorientovat a přizpůsobit trhu. Problémy postupně neminuly ani vsetínskou Zbrojovku. Hokejistům sice v premiérové sezoně v druhé nejvyšší soutěži jen o vlásek unikl postup do play-off, v následujícím ročníku se už ale museli zachraňovat v nepopulární skupině o sestup. Spojené nádoby financí a sportu se projevily naplno, navíc se tým po neúspěšné sezoně 1992/1993 prakticky rozpadnul. V tento moment získal klub strategického partnera v podobě vsetínského podnikatele Romana Zubíka. Jeho příchod znamenal ambice a finanční stabilitu, zároveň přinesl po více než čtyřiceti letech změnu klubových barev. Tradiční zbrojováckou trikolóru vystřídaly žlutá a zelená reprezentující společnosti nového mecenáše. Klub angažoval nového hlavního trenéra Horsta Valáška a také celou řadu posil, zejména z řad hráčů nechtěných v extraligovém Zlíně. Zřejmě málokdo čekal, že nově poskládaný tým bude v soutěži tak dominantní, jak se později projevilo. Vždyť hořkost porážky poznal až ve 21. kole na ledě Sokolova. V play-off si Valaši poradili nejkratším možným způsobem s Havlíčkovým Brodem i Ústí nad Labem a skvělou formu si přenesli též do prolínací soutěže. Tu rovněž bez jediné porážky vyhráli a noviny mohly tisknout vpravdě senzační titulky: Vsetín je extraligový!

Hokejový unikát. Extraligový nováček slaví mistrovský titul! Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

S postupem do extraligy vstoupila do názvu klubu společnost Dadák podnikající s kávou, tradiční pozice Zbrojovky tak definitivně přešla do jiné role. Jádro týmu zůstalo oproti předchozí sezoně prakticky beze změn. Možná proto Valachům chvíli trvalo, než v konkurenci české elity našli svoji herní tvář. Sezonu navíc ovlivnila stávka v NHL. Tým se od 10. kola postupně zvedal, až k překvapení hokejové veřejnosti vyhrál základní část. Důležitým tahem se ukázalo angažování útočníka Josefa Beránka, kterého po návratu do zámoří nahradil Martin Smeták. V průběhu sezony se k týmu připojil další skvělý forvard Tomáš Sršeň a jedno utkání za Vsetín před opožděným startem NHL odehrál dokonce Martin Ručinský. Dominantně si pak Valaši počínali i v průběhu play-off. Ve čtvrtfinále si poradili 3:1 na zápasy s Litvínovem, v semifinále přešli bez porážky přes České Budějovice. Ve finále na ně čekal Zlín. Starší bratr, který se Vsetínem v minulosti spolupracoval, byl jasným favoritem série. Ujal se v ní dokonce vedení 1:0 na zápasy. Pak ale přišel zlom. Valáškovi svěřenci partii otočili a v rozhodujícím čtvrtém utkání na zlínském ledě dopsali velkolepý příběh.  Symbolickou tečku za ním učinil kapitán Rostislav Vlach, jenž vstřelil rozhodující gól v 18. vteřině prodloužení. Vsetín se stal prvním nováčkem, který kdy vyhrál extraligu. Při oslavách 80. narozenin nejvyšší soutěže označila veřejnost právě tento moment za největší událost její historie.

Bronzová medaile z Evropské hokejové ligy 1998 míří na Valašsko. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Pozice Vsetína od premiérového titulu v českém hokeji narůstala. V sezoně 1997/1998 už neměl nálepku souboru nechtěných hráčů ze Zlína, naopak představoval šlapající stroj na úspěchy, jehož dres oblékala řada slavných hokejistů. Na olympijských hrách v Naganu měla Petra Vsetín, jak se oddíl v této době jmenoval, zastoupení hned ve třech hráčích: brankáři Romanu Čechmánkovi a útočnících Jiřím Dopitovi a Josefu Beránkovi. Po sezoně, ve které suverénní Valaši získali už svůj čtvrtý extraligový titul v řadě, navíc na Lapač zamířila další dvojice zlatých hochů z Nagana – Martin Procházka a Pavel Patera. Ještě v průběhu sezony Vsetínští zářili v Evropské hokejové lize. Základní skupinu vyhráli o bod před Ladou Togliatti a ve čtvrtfinále si poradili se Slovanem Bratislava. Nestačili až na rakouský Feldkirch v prodloužení semifinálového duelu, ovšem pak v souboji o třetí místo porazili Torpedo Jaroslavl 3:1 a přivezli na Valašsko skvělé bronzové medaile.

Útočníci Pavel Patera (vlevo) a Martin Procházka s trofejí pro vítěze extraligy 1999. Foto: (c) Pavel Paprskář.

Pátá sezona v extralize, pátý titul. Valaši ani v ročníku 1998/1999 na cestě za zlatem nenašli přemožitele. Základní část opanovali s náskokem devíti bodů před druhým Zlínem, ve čtvrtfinále si poradili 3:1 na zápasy s Vítkovicemi. Prubířským kamenem se ukázala být v semifinále Sparta, která Vsetínu vzdorovala ze všech soupeřů nejvíc a dokonce si v pátém rozhodujícím utkání na Lapači vynutila penaltový rozstřel. Rozuzlení nervydrásající bitvy přišlo z hole matadora Tomáše Sršně ve čtvrté sérii nájezdů. Ve druhém semifinále si právo hrát o nejvyšší metu po čtyřech letech vybojoval Zlín. V úloze favorita však byli oproti roku 1995 Vsetínští, v jejichž řadách nyní rozehrál střelecký koncert Martin Procházka. Ve třech finálových duelech nasázel dohromady šest gólů a sérii prakticky rozhodl. Triumfem ve Zlíně uzavřel Vsetín symbolicky kruh. V roce 1995 zvedal na Zimním stadionu Luďka Čajky poprvé nad hlavu pohár pro vítěze kapitán extraligového nováčka Rostislav Vlach a zlatá éra valašského klubu byla teprve na počátku. V roce 1999 tentýž kalich přebral z rukou Karla Guta kapitán Slovnaftu Vsetín Jiří Dopita. Skvěle se na Valašsku dařilo i mládeži. Patnáctiletý útočník Jiří Hudler se stal nejproduktivnějším hráčem dorostenecké extraligy s úctyhodným náskokem 33 bodů před spoluhráčem Petrem Vampolou. Ve 46 zápasech získal 114 bodů za 57 gólů a stejný počet asistencí.

Vsetínský kapitán Jiří Dopita zvedá nad hlavu mistrovský pohár poté, co jeho tým přemohl ve finále 2001 pražskou Spartu. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Ziskem pátého mistrovského titulu v řadě v roce 1999 se Vsetín definitivně zařadil mezi nejúspěšnější dynastie českého hokeje po bok LTC Praha, Komety Brno či Dukly Jihlava. Ve druhé polovině 90. let se stal důležitou zásobárnou reprezentace, která mezi lety 1996 až 2001 vybojovala čtyři tituly mistrů světa a získala zlato na OH v Naganu.  Žádný strom však neroste do nebe. Valaši se v sezoně 1999/2000 pošesté za sebou prokousali do finále, v tom ale podlehli pražské Spartě. O rok později se finále Vsetín – Sparta opakovalo, tentokrát s vítězným koncem pro partu v zelenožlutých dresech. Navzdory šestému zlatému večírku se nad Lapačem stahovala mračna. V průběhu play-off byl zatčen majitel klubu Roman Zubík, hokejisté hráli vrchol sezony na hraně charakterových a morálních vlastností. Vše nasvědčovalo tomu, že si Vsetín bude muset svůj hokejový sen vysnít zase od začátku.

Radost vsetínských juniorů po finálové výhře nad Spartou Praha v roce 2005. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Po ztrátě strategického partnera a exodu většiny hvězd se extraligový Vsetín vydal skromnější cestou. Od sezony 2001/2002 dostali zásadní prostor hráči z úspěšné mládežnické líhně a tak se vedle zkušeného brankáře Radovana Biegla či obránce Alexeje Jaškina mohly na Lapači rozvíjet talenty Jiřího Hudlera, Radima Kucharczyka, Ondřeje Němce, Petra Vampoly, Tomáše Frola či Petra Kuboše. V ročníku 2003/2004 vstoupil do Vsetínské hokejové, jak se klub v této době jmenoval, nový generální partner Česká spořitelna. Tento krok s sebou po téměř dvaceti letech přinesl i změnu klubových barev, kdy žlutou a zelenou vystřídaly světlý a tmavý odstín modré. V této barevné kombinaci nastupovali Vsetínští i v ročníku 2004/2005, kdy probíhal další lockout v NHL. Lapač tehdy za svůj dočasný domov přijali Rostislav Klesla z Columbusu a trio Letců z Philadelphie – Roman Čechmánek, Branko Radivojevič a Radovan Somík. Ačkoliv Vsetín po komplikovaném průběhu sezony skončil na 12. místě a nezahrál si play-off, radost fanouškům vraceli junioři. Svěřenci hlavního trenéra Břetislava Kopřivy zakončili skvělou sezonu finálovým vítězstvím proti Spartě a juniorský grál se premiérově stěhoval na Valašsko.

Junioři ze Vsetína se po roce znovu vracejí na extraligový trůn. Tentokrát ve finále zdolali rivala ze Zlína. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Rok 2007 je snad nejrozporuplnějším milníkem v celé historii vsetínského hokeje. Na konci sezony, kterou Valaši odehráli již znovu v zelenožlutých barvách, odšpuntovali vlnu euforie junioři. Výběr trenéra Josefa Turka se po finálovém triumfu nad Zlínem po roce vrátil na hokejový trůn. Pak ale přišel šok. Asociace profesionálních klubů, řídící orgán extraligy, vyloučil Vsetín 6. června z nejvyšší soutěže. Důvodem mělo být porušení licenčních podmínek. Kontroverzní krok, na který u hokejové veřejnosti nepanuje doposud jednotný názor, byl pro klub likvidační. Tým totiž nebyl chápán jako sestupující do nižší soutěže, ale ocitl se ve vzduchoprázdnu. Poprvé od válečné sezony 1944/1945 se tak ve Vsetíně nehrála v ročníku 2007/2008 žádná seniorská liga. Pro valašský klub tím vyvrcholilo temné období, kdy se nejprve na jaře 2006 musel zachraňovat v baráži, o rok později přišel o nejvyšší soutěž od zeleného stolu. Poslední utkání sehrál „extraligový“ Vsetín ve čtvrtek 23. srpna 2007 doma proti Třinci (2:5) v rámci letního poháru Tipsport Cup.

V létě 2008 se fanoušci ve Vsetíně dočkali slavného Stanley Cupu (vlevo), na podzim pak konečně hokejového utkání A-týmu. Při úvodním vhazování 1. kola 2. ligy ročníku 2008/2009 se setkali hodonínský Zdeněk Jurásek a vsetínský Daniel Tesařík. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Čtvrtek 29. května 2008. Přesně v tento den začal psát vsetínský hokej další kapitolu své historie. Nově vzniklá společnost Valašský hokejový klub, ve které se angažovali bývalí hokejisté Stanislav Pavelec a Alexej Jaškin nebo mládežnický trenér Vlastislav Palatý, odkoupila od Blanska práva na třetí nejvyšší soutěž. To znamenalo jedné: Na Lapači se po roční nedobrovolné pauze bude znovu hrát seniorský hokej! Jádro za pochodu se rodícího mužstva tvořili odchovanci klubu v čele s brankářem Lukášem Plškem či útočníkem Josefem Mikešem doplnění o juniory či zkušené hráče z jiných druholigových klubů. V srpnu podpořil hokejovou horečku ve městě odchovanec Jiří Hudler, jenž do Vsetína přivezl nejslavnější sportovní trofej na světě. Bájný Stanley Cup vybojoval Hudler v NHL s celkem Detroitu, na vsetínském Svárově mu aplaudovalo na pět tisíc fanoušků. První soutěžní utkání sehráli hokejisté VHK v neděli 14. září proti Hodonínu (1:3), premiérové vítězství si připsali o týden později ve 3. kole proti Uničovu (2:1p).

Útočník Petr Vampola (vlevo) s obráncem Ondřejem Němcem (vpravo) získali s národním mužstvem na světovém šampionátu v Německu senzační zlaté medaile. Roli třetího gólmana zastával Jakub Štěpánek. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Vsetínský hokej se ve třetí nejvyšší soutěži začal stavět zpátky na nohy. Hned v první sezoně 2008/2009 se Valaši překvapivě probojovali až do semifinále play-off. V následujícím ročníku se klub domluvil na úzké spolupráci s extraligovým Zlínem. Cílem obou klubů bylo podpořit vsetínskou snahu o postup do 1. ligy. Tehdejší tým si však nesedl tak, jak se očekávalo, a postupové naděje uhasly již ve čtvrtfinále proti Přerovu. Zklamání na Valašsku ale na jaře přece jen vystřídala radost. Dres národního týmu na mistrovství světa v Německu oblékli hned tři odchovanci Vsetína. Podceňovaný výběr trenéra Vladimíra Růžičky pomohli k senzačnímu zlatu dotáhnout obránce Ondřej Němec s útočníkem Petrem Vampolou, které právě prostředí stadionu na Lapači vychovalo pro dospělý hokej. Role třetího brankáře se navíc zhostil vsetínský rodák Jakub Štěpánek. Zelenožlutý klub tak během jediného šampionátu zapsal do kolonky odchovanců hned tři mistry světa. 

Vsetínští fanoušci, to je celá armáda pomyslných šestých hráčů na ledě. Jejich přítomnost je znát nejen na domácích utkáních, ale i v duelech na kluzištích soupeřů. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Průvodním jevem renesance vsetínského hokeje ve třetí nejvyšší soutěži byly relativně časté změny ve vedení klubu. Mezi lety 2008 až 2012 se v čele organizace protočilo hned několik manažerů. Stabilita nastala s příchodem dvojice Daniel Tobola - Petr Neumann. Vsetín obnovil koncepční práci s mládeží, a po nepovedeném ročníku 2010/2011, kdy hájil účast v soutěži až ve skupině o udržení, začal opět trápit druholigové favority. Výsledkem bylo konečné 5. místo v sezoně 2011/2012, které Valaši zopakovali ještě v následujících dvou ročnících. Klub do kádru zapracovával čím dál víc odchovanců a položil základy pro vybudování silného kádru pro budoucí úspěchy. Dílčí zlom nastal v ročníku 2014/2015. Právě v této sezoně dokráčel Vsetín až do finále východní skupiny, kde trápil favorizovaný celek Přerova, v rozhodujícím duelu však těsně podlehl. Téměř totožný scénář se odehrál i v následující sezoně, tentokrát byl však nad síly Vsetína třinecký projekt farmy Frýdku-Místku. Úspěch Vsetínu přinesla i sezona 2012/2013, kdy se junioři po pěti letech probojovali zpátky do nejvyšší soutěže. Tým pod vedením trenéra Luboše Jenáčka vybojoval návrat do extraligy po pěti letech, když v baráži nechal za sebou kluby z Hradce Králové, Ústí nad Labem a PZ Kladno. 

Vsetínští hokejisté po rozhodujícím utkání kvalifikace o první ligu v Jablonci nad Nisou. „My se vrátíme,“ znělo heslo, kterým fanoušci hnali své hráče za postupem. Ti ho na konci náročné cesty proměnili ve skutečnost. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Vsetínské jaro? To se v letech 2015 a 2016 pokaždé neslo ve znamení euforie. Valaši mocně bušili na vrata kvalifikace o 1. ligu, v obou případech však zůstali těsně před jejím prahem. Do třetice si však už postup nenechali ujít. V létě 2016 získal Vsetín poprvé od sezony 2003/2004 reálného generálního partnera v podobě společnosti ROBE lighting podnikající v oblasti inteligentního osvětlení. Tým z pozice hlavního trenéra převzala ikona českého hokeje Jiří Dopita a zelenožlutý dres oblékla řada odchovanců či hráčů se vztahem k regionu. VHK ROBE Vsetín, jak se klub nově jmenoval, zakončil základní část na prvním místě. V play-off si postupně poradil s Kopřivnicí, Hodonínem a Porubou. Na finále do Ostravy tehdy z Valašska zamířily více než tři tisíce fanoušků. To hlavní ale přišlo až v kvalifikaci. Jako klíčový se ukázal vyprodaný domácí duel s Havlíčkovým Brodem, který gólem v prodloužení rozhodl vsetínský odchovanec René Kajaba. Tímto vítězstvím se Vsetín dostal jednou nohou do druhé nejvyšší soutěže, ještě ale musel vyhrát v Jablonci nad Nisou. Po jednoznačném triumfu 7:3 propukl vsetínskými fanoušky po strop zaplněný jablonecký stadion v euforii. Na zelený čtvrtek 13. dubna 2017, deset let po kontroverzním vyloučení z extraligy, stvrdil Vsetín návrat do profesionální soutěže!

A-tým Vsetína pro sezonu 2019/2020, ve které si Valaši připomínají výročí 80 let od založení klubu. Foto: (c) archiv VHK ROBE Vsetín.

Postup Vsetína do profesionální soutěže na jaře 2017 znamenal obrovskou vzpruhu pro celý region. Obnovené konfrontace s Přerovem či Havířovem táhly, hokejovými svátky se staly bitvy s českobudějovickým Motorem nebo Kladnem. V nováčkovské sezoně se Valaši prokousali do elitní osmičky a zakončili ji ve čtvrtfinále. Pro tu následující zněly ambice jasně: Vyhrát minimálně jednu sérii play-off. A to se podařilo. Po povedené základní části, jejíž bodování ovládl útočník Luboš Rob mladší a v průběhu které Vsetínští hned čtyřikrát porazili Duklu Jihlava (z toho jednou 9:2 před kamerami České televize), obsadili druhé místo. Ve čtvrtfinále přetlačili Prostějov, jen v souboji o postup do baráže nestačili na českobudějovický Motor. Jihočeši vedení Václavem Prospalem sérii zvládli v poměru 4:1. Parta v zelenožlutých dresech se loučila s fanoušky na domácím ledě při aplausu za mimořádně povedenou sezonu. Dařilo se také na mládežnickém poli, kde junioři došli do čtvrtfinále nejvyšší soutěže. Vsetínský hokej učinil za poslední sezony úctyhodný krok dopředu. A v roce, ve kterém si připomíná své 80. narozeniny, touží s podporou věrných fanoušků v úspěšné cestě pokračovat.